Některé děti se narodí hodné. Jen tak. Pro ty z nás, které jsme si v téhle ruletě nevytočily děťátko z pohádky a občas (často) se za něj i stydíme na veřejnosti, protože prostě neposlouchá, tu máme pár příkladů, kde jsme možná mohly udělat chybu.
 

1. Stokrát opakované NE ztrácí smysl. Když dítě dělá něco, co se nám opravdu nelíbí, často ono NE zakřičíme i nahlas. A co pak bývá jedno z prvních slov, které děti začnou říkat? Nenene.
2. Když dítěti řekneme: „To se nedělá“ nebo „To se nesmí,“ máme pocit, že tím jsme všechno vysvětlili a naše práce je hotová. Ale kdo je vlastně ta třetí osoba, které to vadí? Pro dítě je tohle schovávání se za někoho neviditelného zcela abstraktní.
3. Rozčilujete se, že vám dítě bere telefon? Proč ho pořád tak láká? No protože vás s tou magickou hračkou v ruce vídává.
4. „Tohle nedělej, to by byla maminka smutná.“ Vyděračské NE sice zabírá, dítě skutečně nechce, aby maminka byla smutná, ale do budoucna zasévá do dítěte trpké semínko úzkosti a strachu, že bude pro rodiče zklamáním.
5. Některá urputná NE mohou mít opačný efekt. „Proč jsi nám neřekla, že jsou na tebe ve škole zlí?“ – „Protože žalovat se nesmí.“

Slovo NE do slovníku rodiče rozhodně patří, učí dítě asertivnímu chování, není v pořádku na všechno říkat ANO. A že se někdy necháme ovládnout emocemi a ulítne nám to? To se stane každému z nás. Ale zkuste některá NE formulovat trochu jinak. Buďte otevření („Nechci, abys jedla písek“) a vysvětlujte („Nechci, abys jedla písek, protože by tě pak mohlo bolet bříško“).